Sportovní aktivity vždycky byly moje záliba. Jako malá holka jsem také moc ráda jezdila na kole, ale Å™eknu vám, že první zaÄátky na malém dÄ›tském kole byly opravdu perné. Řeknu vám, že když jsem potom dostala skvÄ›lé kolo, to mi bylo asi Å¡est let, tak jsem ihned na nÄ›m chtÄ›la umÄ›t jezdit. Bohužel to se ale nepodaÅ™ilo ihned, jak jsem si poprvé sedla na kolo, abych se mohla s kamarádkama projet, tak bohužel jsem spadla. A spadla jsem z dÄ›tského kola tak Å¡karedÄ›, že jsem mÄ›la sedÅ™ená obÄ› dvě kolena. Já jsem z toho kola vlastnÄ› nÄ›jak pÅ™epadla, takže já jsem nespadla přímo jako na bok, ale letÄ›la jsem hlavou napÅ™ed. NaÅ¡tÄ›stí jsem ale zase na druhou stranu spadla tak také docela dobÅ™e, protože hlavu jsem mÄ›la opravdu v pořádku, tedy alespoň doufám. Odnesl to loket a obÄ› dvě kolena. Takže potom asi nÄ›kolik mÄ›síců jsem se bála na kolo sednout.

Potom nastala zima Å¡karedé období a to už jsem nejezdila na kole vůbec. ZaÄala jsem asi až nÄ›kdy v sedmi letech, ale to už se mi vůbec nedaÅ™ilo. Nakonec jsem se nauÄila jezdit na kole až v osm letech. A jako osmileté dítÄ› už jsem docela umÄ›la jezdit na kole, ale stále jsem se bála.

NÄ›kolikrát za den jsem spadla, protože jsem mÄ›la stále strach a mÄ›la jsem v oÄích tu hrůzu. Když jsem spadla jako menší dítÄ› a mÄ›la jsem sedÅ™ená obÄ› dvě kolena a také loket, nyní už je to jiné. Nyní už mnÄ› je dvaatÅ™icet a jsem opravdu ráda, že mohu sportovat, že jsem zdravá. Bohužel je mi líto nÄ›kterých lidí, kteří tÅ™eba sportovat a bÄ›hat nemůžou, protože jednoduÅ¡e mají nÄ›jaký zdravotní handicap. A to například jedna moje kamarádka, která má Å¡patnÄ› srostlý kotník, když si ho zlomila. Tak bohužel nemůže bÄ›hat, maximálnÄ› může plavat a jezdit na kole, ale nÄ›jaké nároÄné sporty dÄ›lat vůbec nemůže. Kamarádku to právÄ› hodnÄ› mrzí a Å¡tve jí to, protože ona dříve dÄ›lala balet.