Už za soudruhů bylo Hornoplánsko místem se sice jenom sezónním, přesto však na onu dobu čilým turistickým ruchem. Jakmile nadešlo léto, už se tu vyrojili četní turisté, naši i zahraniční. A pokud se budeme bavit o těch zahraničních, pak by dnešní mladí sázeli zřejmě na Rakušany a Němce z těsného sousedství. Což je pochopitelně ale jen velmi nepřesná a prakticky nesprávná odpověď. Protože sem jezdili hojně jen Němci, ale ne ti ze sousedství, nýbrž ‚ti hodní‘ ze severu, z NDR. Tedy z nedemokratické Německé demokratické republiky. Pro nejbližší rakouské a západoněmecké sousedy to tady atraktivní nebylo – povinná nevýhodná směna valut, mizerná kvalita nedostačujících služeb, věčně obsazené nebo spíš ‚obsazené‘ hotely… A to už ani nemluvím o železné oponě hned za humny.

Prostě se sem léto co léto nahrnuly davy turistů. Se svými stany zaplnili kempy do posledního místečka, až hygienici nevěděli, kam se mají dívat stranou, aby se tu mohlo tolik pracujících rekreovat, a užívali si to tu. Jak? Například ráno co ráno spěchali k samoobsluze, aby tu byli v ten pravý čas, až přivezou mléko, chleba a rohlíky. Protože nás ‚cizáci vyžírali‘, a kdo nepřišel včas, nic nesehnal. V sezóně to tu nebylo tak skvělé jako po zbytek roku, kdy jednou týdně přivezli do masny maso a toto někdy vydrželo až do druhého dne. Na pláži to tu pak byla hlava na hlavě. A kdo neměl štěstí, mohl si na své hlavě odnést z vody třeba i suvenýr v podobě plujícího exkrementu. Kam jinam by přece ústila městská kanalizace, než do jezera, které dokázalo pohltit vše? Nebo že by to byla součást boje proti emigraci? Aby se v tom nikomu nechtělo plavat na protější břeh, kde už byly natažené první dráty podél hraničního pásma, za něž byl vstup jen na povolení a kde péesák hlídal, aby tam náhodou nikdo nepatřičný nevystoupil z dodnes fungujícího převozu?

Ale to už je minulost. Ve které jsem tam musel žít. A kterou můžete sami porovnat s docela jiným dneškem.