Sportovnà aktivity vždycky byly moje záliba. Jako malá holka jsem také moc ráda jezdila na kole, ale Å™eknu vám, že prvnàzaÄátky na malém dÄ›tském kole byly opravdu perné. Řeknu vám, že když jsem potom dostala skvÄ›lé kolo, to mi bylo asi Å¡est let, tak jsem ihned na nÄ›m chtÄ›la umÄ›t jezdit. Bohužel to se ale nepodaÅ™ilo ihned, jak jsem si poprvé sedla na kolo, abych se mohla s kamarádkama projet, tak bohužel jsem spadla. A spadla jsem z dÄ›tského kola tak Å¡karedÄ›, že jsem mÄ›la sedÅ™ená obÄ› dvě kolena. Já jsem z toho kola vlastnÄ› nÄ›jak pÅ™epadla, takže já jsem nespadla pÅ™Ãmo jako na bok, ale letÄ›la jsem hlavou napÅ™ed. NaÅ¡tÄ›stà jsem ale zase na druhou stranu spadla tak také docela dobÅ™e, protože hlavu jsem mÄ›la opravdu v pořádku, tedy alespoň doufám. Odnesl to loket a obÄ› dvě kolena. Takže potom asi nÄ›kolik mÄ›sÃců jsem se bála na kolo sednout.
Potom nastala zima Å¡karedé obdobà a to už jsem nejezdila na kole vůbec. ZaÄala jsem asi až nÄ›kdy v sedmi letech, ale to už se mi vůbec nedaÅ™ilo. Nakonec jsem se nauÄila jezdit na kole až v osm letech. A jako osmileté dÃtÄ› už jsem docela umÄ›la jezdit na kole, ale stále jsem se bála.
NÄ›kolikrát za den jsem spadla, protože jsem mÄ›la stále strach a mÄ›la jsem v oÄÃch tu hrůzu. Když jsem spadla jako menÅ¡Ã dÃtÄ› a mÄ›la jsem sedÅ™ená obÄ› dvě kolena a také loket, nynà už je to jiné. Nynà už mnÄ› je dvaatÅ™icet a jsem opravdu ráda, že mohu sportovat, že jsem zdravá. Bohužel je mi lÃto nÄ›kterých lidÃ, kteřà tÅ™eba sportovat a bÄ›hat nemůžou, protože jednoduÅ¡e majà nÄ›jaký zdravotnà handicap. A to napÅ™Ãklad jedna moje kamarádka, která má Å¡patnÄ› srostlý kotnÃk, když si ho zlomila. Tak bohužel nemůže bÄ›hat, maximálnÄ› může plavat a jezdit na kole, ale nÄ›jaké nároÄné sporty dÄ›lat vůbec nemůže. Kamarádku to právÄ› hodnÄ› mrzà a Å¡tve jà to, protože ona dÅ™Ãve dÄ›lala balet.Â